O nás

Jedná se o zájmovou organizaci, která se již cca 50 let věnuje kynologické činnosti, zvláště sportovnímu výcviku psů a v posledních letech i agility. Hlavní činností organizace je pořádání pravidelných skupinových i individuálních výcvikových akcí pod vedením instruktorů výcviku a konání výkonnostních zkoušek a klubových závodů. Aktivit organizace se účastní jak lidé z řad široké veřejnosti, mající zájem pouze o základní výcvik svého psa, tak i zkušení kynologové pravidelně se účastnící nejrůznějších výcvikových i chovatelských soutěží v ČR i v zahraničí. Nejvyšším orgánem organizace je členská schůze, která rozhoduje o veškerých záležitostech organizace a účastní se jí všichni její členové. Výkonným orgánem organizace je výbor, který rozhoduje o běžných organizačních záležitostech v době mezi členskými schůzemi. Kontrolním orgánem v organizaci je Revizní komise, oprávněna kontrolovat veškerou činnost organizace, zejména plnění přijatých usnesení a hospodaření

Zabýváme se zde sportovní kynologii, která se skládá z:

Pachové práce, též stopa, je hlavní disciplína sportovní kynologie, jejímž cílem je, aby pes i s psovodem úspěšně vystopoval určitý předmět, který na předem vybrané místo umístil kladeč. Délka stopy i její tvar je předem určen a musí vyhovovat řádu, který se liší u různých stupňů zkoušek. Pro psy-začátečníky vypracovává stopu samotný psovod, přičemž pes má práci jednodušší v tom, že pach jeho psovoda je mu dobře znám. U pokročilejších jedinců stopu vytváří cizí člověk. Při zachycení stopy je pes vypuštěn na dlouhém vodítku a v závěsu s psovodem musí podle čichu předmět najít. Při nalezení předmětu stačí, aby jej psovod zvedl nad hlavu.
Poslušnost, je další ze základních disciplín sportovní kynologie. Při zkouškách musí pes provést několik základních povelů a podle úspěšnosti jsou udělovány body. Obtížnost povelů závisí na stupni zkoušky. Například ve zkouškách typu ZOP (Zkoušky ovladatelnosti psa) je několik disciplín: přivolání, ovladatelnost na vodítku, ovladatelnost bez vodítka, sedni-lehni-vstaň, štěkání, aport volný, skok vysoký, skok šplhem, odložení, přenesení psa atd. Výsledný počet bodů závisí i na radosti psa z práce, která musí být dostatečně patrná.
Obrana je ze všech disciplín pravděpodobně nejtěžší. Cílem psa je zadržet figuranta, přičemž musí psovoda poslechnout na slovo. Pokud tedy psovod psa odvolá, ten tak musí udělat okamžitě a bez zaváhání. Kousání psa mimo cvičný rukáv je diskvalifikující. Po zadržení následuje zajištění, ochrana psovoda, samostatná činnost psa a jeho odolnost (po zákusu smí figurant psa několikrát uhodit) ,,Zdroj Wikipedia“

Agility

Agility může dělat úplně každý s jakýmkoliv psem. Samozřejmě některá plemena se na agility hodí víc jako např. Chodský pes, border collie, pudl, sheltie, Český strakatý pes, papilon, belgičtí ovčáci atd. Závodí i různí kříženci. Na mistrovství světa v agility můžou jenom psi s průkazem původu, psi bez průkazu původu na mistrovství světa zatím nesmí.
Cílem je, aby psovod se svým psem překonal trať s překážkami ve správném směru a pořadí, bez chyb a v co nejlepším čase.
Je to pro psy jedna z nejpřirozenějších aktivit – pes ve smečce (společně se svým pánem) spolupracuje při překonávání překážek v honbě za kořistí. Kořistí se stává pamlsek či hračka a pochvala na konci každého parkuru. Je to sport, který prospívá fyzické kondici psa i psovoda a velmi dobře upevňuje vztahy mezi psem a pánem. Kromě toho je každý trénink i závod výbornou příležitostí pro socializaci psa – jinými slovy pes se v tomto prostředí naučí stýkat s ostatními psy i lidmi, zvykne si na ně, ztratí strach a tím se eliminuje jeho agresivita z tohoto strachu plynoucí.Překážky na trati se dělí do tří skupin – skokové, zónové a probíhací. Mezi skokové překážky řadíme skok vysoký, skok daleký, zeď, viadukt a proskokový kruh, mezi zónové řadíme kladinu, áčko (šikmá stěna), houpačku a stůl, do probíhacích patří tunely pevné a látkové, a slalom.
V optimálním případě překonává závodní tým (psovod a pes) parkur bez penalizace a v čase kratším, než je předepsaný. Důvody k penalizaci mohou být v zásadě tři – chyba, odmítnutí a překročení časového limitu. ,,Zdroj Wikipedia“

a Canisterapeutie

Canisterapie (pojmenování vzniklo v ČR) je název pro metodu pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby, prostřednictvím speciálně vedeného a cvičeného psa nebo feny (canis = latinsky pes).
Kontakt se psem představuje účinné rozptýlení pro lidi trpící psychickými poruchami, depresí nebo pro ty, kteří se prostě cítí opuštěně. Například v domovech pro seniory nebo v dětských domovech, kde je pes pro děti kamarádem a tvorem, o kterého se musí starat, a tak se lépe srovnají se ztrátou rodičů.
V ústavech pro mentálně a fyzicky postižené pes tvoří součást rehabilitace, protože napomáhá procvičování některých částí těla. Velmi významnou a úspěšnou metodou je polohování.
Canisterapie se také uplatňuje jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Canisterapie zná tyto formy: aktivace, terapie, edukace a krizová intervence
Metoda a její účinky –Canisterapie má vliv na psychologickou a sociálně-integrační stránku člověka. Vliv je tedy zásadně dvojí – psychosociální a fyziorehabilitační. Canisterapeut může psem aktivovat myšlení, paměť, komunikaci, učení se (mluvenou řeč, neverbální projevy atd.) ale i motoriku (chůzi, pohyb paží, rukou a prstů atd.). Formou terapie – po stanovení si cíle s klientem – lze úzce spolupracovat s logopedem, fyzioterapeutem, pedagogem, psychologem, ergoterapeutem, gerontologem, psychoterapeutem, zdravotním personálem atd.
Canisterapii lze úspěšně zařadit do okruhu sociální rehabilitace. Vykonavatel této činnosti však musí mít kompetence v oblasti kynologie a etologie psa i sociálních dovedností (komunikace s lidmi, empatie, zvládání krizových situací, náhled do psychologie člověka, znalost diagnóz zejména cílové skupiny, kterou psem ovlivňuje apod.). ,,Zdroj Wikipedia“